mt_ignoreNápisy lze spatřit na nosných trámcích nad vchody do hřbitovních kobek v italském Orvietu. Vytvořeny byly „etruskými“ (správně venétskými) znaky pravděpodobně v 6 stol. př.n.l. Starobylé městečko Orvieto, kdysi nazývané Urbs Vetus (město staré), obložilo náhorní plošinu jako chlebíček. Skálu pod ním lidé provrtali jako ementál a tak tam jsou města dvě. Obě najdeme na půli cesty mezi Florencií a Římem na soutoku řek Chiani a Tevere. Pod skalami kolem města prý byl věnec pohřebišť, z nichž se zachovala dvě - Crocifisso del Tufo a Cannicella. deutsch English


Orvieto
Orvieto, Provincie Terni, Umbria. Kredit - Mary Beale

Historici se domnívají, že Orvieto bylo jedním z dvanácti etruských měst, které spolu tvořily městské soustátí. Roku 264 př.n.l. došlo v Orvietu k povstání otroků, které nakonec Římané potlačili. Přeživší obyvatelstvo násilím přesídlili do 14 km vzdáleného dnešního Bolsena. Při stavbě silnice roku 1830 se na úpatí orvietského kopce objevilo pohřebiště. 1872 byl zahájen průzkum. Další průzkum následoval až v letech 1960-66 pod vedením archeologa M. Bizzarriho. V literatuře je tato lokalita vedena pod názvem „Crocifisso del Tufo“ (Tufový kříž). Totiž podle nedaleké kaple s tufovým křížem ze 6. stol.n.l. Hřbitov ja na webu též nesprávně uváděn jako „Crocefisso del Tufo“.

image005.jpg
Práce na výkopu v polovině 19.století. (Lavori di scavo ad Orvieto a meta ottocento (G. Dennis, 1878).

image008.png
Plán Orvieta. Pohřebiště Crocifisso del Tufo vlevo nahoře, Cannicella vpravo dole (prozatím bez nálezů nápisů).


image010.jpg
Crocifisso del Tufo letecky ... Kredit: opaxir

image012.jpg
z nadhledu ... Kredit: slbeggy1

image014.jpg
... a z pohledu. Odkryta byla ale jen část. Zbytek je nadále pod zemí.

Překvapující zvláštností je jednotný vzhled všech kobek, jejich relativní standardní velikost 3x2x2 metry a obdélníkový vzhled v porovnání s jinými etruskými kobkami. Hrobky nebo kobky na dnešních hřbitovech jsou spíše vzájemně odlišné, individuáílní a stěží naleznete dvě stejné. Vyjma vojenské hřbitovy a podobné.

image017.jpg
Plán Crocifisso del Tufo. Uvádí se, že pohřebiště vzniklo v 6. století př.n.l.
Kredit: Ben O’Donnell.

Na části plánu vidíme, že některé kobky byly dvoukomorové, prostornější. Byly pro tuto odlišnost nějaké stavební důvody? Nebo jiné důvody? Proč byly kobky kdysi vůbec zasypány? Proč jsou na některých nápisy a na jiných ne? Otázek je mnoho.

image056.jpg image059.jpg image061.jpg
Interiery kobek v Crocifisso del Tufo.

Na zárubni jedné z nejstarších hrobek při vchodu do nekropole je vytesán původní nápis uvedený v knize R. Hesse, str. 222 (podle Horáka) a také na webu.

mt_ignore
Zárubeň s nápisem.
Kredit: William P. Thayer.

Na rozluštění nápisu potřebujeme jednak znát zvukovou hodnotu každého znaku, abychom text vůbec mohli přečíst, jednak musíme rozumět slovům ze znaků složených. Nacházíme se v situaci asi jako kdyby jste měli přečíst řecký text psaný azbukou a obojí neznáte. Ale nezoufejme. K dispozici máme následující abecedy neboli fonetické hodnoty znaků, které za nás už rozluštili jiní.

image019.gif
Tak zvaná „etruská“ abeceda uváděná v literatuře.

Pro porovnání je zde uvedena ještě jiná abeceda. Je výsledkem luštění nápisu na Stele z Lemnosu a vyhotovil ji Antonín Horák (1991). Stéla z Lemnosu je kamenná deska popsaná praslovanskými (po staru „etruskými“) znaky nalezená nikoliv v Italií, ale na ostrově Lemnos v Egejském moři poblíž obce Kaminia. Podobnost znaků z Lemnosu s italskými „etruskými“ je velmi pozoruhodná. Další záhada, nad kterou si vědci již celá desetiletí lámou hlavu. Oprávněně se ptají co mají znaky na Stele z Lemnosu společného s italskými? Kdyby to na Lemnosu byl pouze jeden nápis, ale ne! Je jich tam mnoho a to i na keramických střepech a to znamená, že jejich tvůrci byli obyvatelé Lemnosu. Každý český čtenář ve jménu „Lemnos“ cítí pořečtělou „Lomnici“ (nebo „Lomna“ atd.) a v „Kaminia“ rozpoznává „Kamenici“, „Kamnja“ atd., tedy slovanský původ.

image020.png
Fonetické hodnoty praslovanských znaků na stéle z Lemnosu podle Horáka (1991, str. 113).

Na základě analýz 125 textů dospěl Horák k poznatku, že existuje několik variant tzv. „etruské“ abecedy, které se v některých písmenech liší. Bez znalosti těchto rozdílů bychom některé texty nepřečetli.

image032.png
Balkánská varianta abecedy.
image034.png
Italická varianta abecedy.

Podívejme se nyní po přípravě s abecedami na nápis v detailním obrázku. Podobnost mezi nápisem a italickou variantou abecedy je velká.

mt_ignore
Detail překladu (nosný trámec kladený přes otvor ve zdivu).

Nápadný je zejména znak pro hlásku „Ž“. Horák o něm napsal následující

image037.pngznak hlásky „ž“ odvozený akrofonicky od názvu „žěno“ (rodidlo), znak užívaný v Italii.

image039.pngznak hlásky „ž“ dnešní východní azbuky zobrazující rovněž „žěno“ a též akrofonicky odvozeno.

ja.png znak jařma

Rámeček: Co je to akrofonie? V době kamenné nebyly školy, kde se dospělí a děti učili číst a psát. Lidé proto zjednodušeně čárkami nakreslili nějaký předmět. Pak ze slova pro tento předmět vzali první slabiku a tou znak ozvučili. Jednoduché, geniální. Dejme tomu že bychom dnes z českého „jařmo“ (rus. „jarmó“, srbchor. „jarma“) vzali slabiku „ja-“ a ozvučilí jí znak, který symbolizuje jařmo. Podobně se postupovalo v době kamenné – viz Ventrisova tabulka znak č. 57. Dokonce měli i znaky pro samohlásky. Například grafem pro samohlásku „A“ byl akrofonicky odvozen ze slova pro olejovou lampu (A-LPAN) – viz Ventrisova tabulka znak č. 8. Grafém pro dlouhé „Á“ byl odvozen ze slova označující tyč na nošení nákladů jako ještě dnes používají čínští nosiči (Á-MBARA) – viz Ventrisova tabulka znak č. 25-a2.
Později namísto celé slabiky použili lidé pouze první hlásku. Takovým příkladem je právě „Ž“. Takto vytvořenými znaky mohli neolitičtí lidé zapsat jakoukoli myšlenku. Zpočátku byly zápisy velmi jednoduché, ale s postupným rozvojem gramatiky a slovní zásoby se dařilo myšlenky zapisovat stále lépe. Stále více vědců se také kloní k názoru, že písmo vytvořili v době kamenné Praslované a že označení Indoevropská jazyková skupina je vlastně nedorozumění, poněvadž základem je právě Praslovanština.

image044.gifя znak chomoutu

Text tedy přepíšeme podle italické varianty do latinky. Čte se levoběžně (zprava doleva), ale pro naše pohodlí jej ihned převedeme do našeho běžného pravoběžněho způsobu psaní.

M I V E L Ž A E S L A J S E

Tento zápis se od Horákovy transkripce odlišuje. Podle Horáka je třetí písmeno od konce D s následujícím Č a nápis se čte

MI V Ě L-ŽAĚ SLADČĚ

„Spi sladce“ nalézáme na hřbitovech i dnes. Ale Horák měl k dispozici patrně pouze reprodukci, která je vyobrazena v jeho knize. To vysvětluje jeho výklad, poněvadž v reprodukci skutečně vidíme „D“, které je trochu posazeno pod linii řádku. Je to ale iluze vzniklá z částí písmen J,S a E. Horák to vysvětluje tak, že kameník si špatně rozvrhl text a na konci řádku mu nezbyl dostatek místa. Ovšem fotografie zde uveřejněná dokazuje, že Horák měl k dispozici nedokonalou reprodukci. Text by měl tedy znít

MI V Ě LŽAE SLAJŠE
my v ní (kobce) ležíme sladčeji

SLAJŠE je 2. stupeň slovinského přídavného jména „sladko“ (sladko - slajše – najslajše / sladký – sladší - nejsladší). Z výkladu „My v ní (kobce) ležíme sladčeji.“ plyne otázka „V porování s kým?“ Třeba na ní dává odpověď jiný výklad nápisu:

MI VELŽAE SLAJŠE
my Velžané jsme sladší

Poněvadž jsme my Velžané sladší, tak v ní ležíme sladčeji? Opět, v porovnání s kým jsou Velžané sladší? Je odpověď „S těmi, kdo v kobce leží.“ správná? Přísně logicky vzato, nápis by byl tautologický (vždy pravdivý), jestliže by jeho autor zamýšlel oba výklady. Vypadá to, jako kdyby nápis byl záměrně dvojsmyslný. Dvojsmyslnost spočívá ve významu „rozplývat se v sladkostech“, tedy být úlisně neupřímný. Slovinský (venétský) autor nápisu si možná stěžoval na něčí neupřímnost nebo zradu. Stejný přenesený význam má „sladký“ i v srbochorvatštině, kde „slágati“ znamená „selhat“, „obelhat“. V ruštině v přeneseném významu „сладкий“ znamená „neupřímný“.

Shodně naznačují dvojsmyslnost venétských (etruských) textů také Bor a Horák. Také jim se zdálo, že některé texty byly napsány záměrně dvojsmyslně, že jak italští, tak i balkánští Veneti měli v takových textech zálibu nebo k tomu byli tlačeni okolnostmi. Ať již to byly anagramy (palma-lampa: nové slovo vzniklé přeskupením písmen nebo slabik původního slova; nebo také nová věta přeskupením slov), palindromy (kobyla má malý bok, krk: smysluplné slovo nebo věta čtená oběma směry ) apod. Horák ve své knize několikrát zdůrazňoval, že vládnoucí Etruskové neuměli číst a psát a ponechávali to svým otroků, tj. Slovanům. Z toho důvodu si Veneti mohli takové nápisy dovolit.

Slovinský nápis v „Etruštině“ v Italii?
Není to omyl? Nebo náhoda? Prvenství rozluštění „etruského“ písma náleží Slovinci Mateji Borovi (1913-1993). Před ním se to nikomu nepodařilo. Jedním z badatelů „etruského“ písma , ale také lineárního A a lineárního B, byl již zmiňovaný Antonín Horák (1918-2004). Jedna z jeho hypotéz byla, že tzv. „etruské“ písmo je praslovanské. Na podporu teze slavinity neolitického obyvatelstva Evropy předložil ve své knize rozbory nápisů na více jak stovce předmětech z Italie, Balkánu, Středomoří a střední Evropy. Citujme z Horáka ještě dva nápisy, které údajně pocházejí také z Crocifisso del Tufo.

MI ÍMA MÁR ČES VĚLÓJ Ě NÁS
mne bere smrt, přesto mnoho je nás

MI LARÓ ÚR UŠ TAR VĚTĚ NÁS
mne postihlo prokletí, už oběť hubí nás

LARÓ = postihlo; slovní kořen „lar-“ označuje sekání-bušení-sražení, „lar-isa“ je sekera na kámen, „lar-ója“ je osekaná socha ... apod.; viz AH_str136 (zkratka znamená citaci z A.Horák, 1991, str. 136)
ÚR = prokletí; v praslovanštině označuje vlastně „úrodu“, avšak pod vlivem Etrusků znamená „prokletí“, poněvadž vlastní úroda se musela odvádět Etruskům; na AH_str136 je odkaz na nápis „Ě URĚ“ (je proklínám) v hrobce u Sv. Manna (AH_str155) a na keramický plátek z Cerveteri (AH_str178), jehož autor píše „ÚRĚ“ (kletby)
TAR = oběť; zkráceno z plného tvaru „tar-bjá“, doslova „utrácí těbjá“ čili krvavá lidská oběť, rus. „trébjá“ téhož významu.; viz AH_str136. Poznámka překladatele (Jandáček): upomíná to na „třeba“ nebo „potřeba“.
VĚTĚ = hubí; souvisí se stčes. „je po nás veta“ (zanikáme), odtud i lat. „veto“ (zamítnutí-zrušení), kdežto v češtině s předponou „z-vetit se“ má opačný význam „obrodit se“; viz AH_str136
Na Crocifisso del Tufo se nacházejí ale další slovanské nápisy, které tímto přidávám k překladům Horáka.

image045.jpg
M IMÁ MÁR ČES TRI ... S
Kredit: Giacomo Mazzuoli

M MAR IMA ČES TRI ??... NÁS
mne smrt bere, přesto tři ..?? nás

Otazníky označují poškozené místo v nápise a chybějící slovo mohlo znamenat stovky nebo tisíce. Před posledním písmenem „S“ se možná nacházelo ještě „nás“ jako v předchozích příkladech.


M = zkrácená forma „mne“ používaná při tesání do kamene nebo podobně také na olověném plátku z Magliana, viz AH_str217. Na „stenografickou“ formu některých „etruských“ (slovanských) nápisů poukazuje také Mojdl (2005, str. 51).
MAR = smrt, viz AH_str217

Na webové stránce italského Ministerstva pro kulturní dědictví a Archeologický vrchní dozor – Toskánsko ( http://www.comune.firenze.it/soggetti/sat/tabula/scrittura.htm) tvrdí, že nápis je jméno majitele hrobky „Avele Sipana“. Viz text ve fotografii: „Iscrizione con il nome del possessore della tomba (Avele Sipana).“ Avšak italští archeologové nebo autoři webové stránky vynechali při výkladu nápisu jako jména čtyři písmena, aniž by to zdůvodnili (dvě první písmena „NI“, osmé a patnácté „S“).


Jednoznačný překlad a výklad nápisu zatím neexistuje. Pracovně jsem jej dešifroval jako „Ni a Veleš sipa nás.“ Možná, že to znamená „Ani Velšané na nás nekašlou.“ nebo „Ale Velšané na nás nekašlou.“ Současný dvojí český zápor – tedy zdůraznění záporu a nikoliv dvojí logická negace – možná venetština neznala.

image050.jpg
NI A VELEŠ SIPA NÁS
Kredit: Ben O'Donnell.

NI A VELEŠ SIPA NÁS
Ale Vělšané na nás nekašlou

NI = ne, není, nikoliv
Á = a, ač, aj, aj v, ale, jako, tak, takovém,
SIPA = čes. „sípat“ (vydávat silně chraplavý, šelestivý hlas), v srbchor. „sípavac“ (astmatik), nebo se srbchor. „sípati“ (sypat-lít-nalévat-chrlit), rus. „сиплый“ (chraptivý-sípavý-chraplavý). Zde možná použito v přeneseném významu „chrchlá“ na nás. Dnes říkáme, že na nás někdo „kašle“, což může mít původ právě v plicních chorobách praslovanských kameníků, která bývala asi častá.

image053.jpg
MI A VELEŠ ČA CÁR SOĚ NÁS (zobrazeno pravoběžně)
Kredit: Angela Buer http://museums.angelabuer.com

MI A VĚLEŠ ČA CÁR SOĚ NÁS
My a Vělšané co kněz osévá/bodá nás

ČA = co (A.Horák: str. 137, 150, 157, 160, 238, 270), jak (AH_str185), po (AH_str217)
CÁR = „čaroděj-kněz-pán-panovník“, odvozeno z „ár“ = pán, rus. „car“ (původně čaroděj), viz Horák (1991, str. 150)
SOĚ / SĚ = „soje“ nebo „sje“ by mohlo znamenat „zasévá“, „seje“ (3.os.j.č.), podle srch. „sejati“ (zasévat, sít). Mohlo by to také souviset se srbchor. „zolja“ („vosa“) případně s vosím bodáním (pícháním-štípáním). Přenesený význam slov „soě“/„sě“ v souvislosti s nápisem není v tuto chvíli znám, proto nelze nápis blíže vyložit. Pouze v němčině má výraz „besamen“ přenesený význam „oplodnit“. Jeho přenos do venétštiny je možný. Nápis by pak byl poukazem na homosexuální aktivity etruských kněží. Nelze vyloučit, že v souvislosti s Iguvijskou tabulkou 5a by to bylo svědectví o extrémních sexuálních zvycích Etrusků spojených s lidskými obětmi.

Kdo byli tito kameníci?
Je-li nápis „NI A VELEŠ SIPA NÁS“ přečten přiměřeně (adekvátně), a zejména písmeno „P“, pak by jeho pisatel mohl pocházet z Balkánu. Tak se totiž balkánské „P“ psalo. Ostatní písmena jsou italická. Nápis je tak směsí balkánské a venétské abecedy. Na druhé straně nápis „MI VELŽAE SLAJŠE“ je napsán čistě italickou verzí venétské (praslovanské) abecedy – viz např. písmeno „Ž“.
Nápisy by tak pocházely od dvou etnik. To by také blíže určovalo na některých nápisech se vyskytující zájmeno „my“. Znamenalo by „my Balkánští a Velžanští“.

Nápisy hovoří o Velžanech nebo Velšanech
Historici předpokládají, že poblíž Orvieta se nacházela obec Velzna (etrusky) / Volsini (latinsky). Možná, že s tím také souvisí názvy „Volsci“ nebo „Vělscá“, které mají označovat umberské kněžstvo (Horák, 1991). Slovo „vělscá“ – psáno levoběžněimage062.png - jsem také objevil na Iguvijských deskách (nebo také Eugubinských) nalezených v obci Scheggia v r. 1444 údajně v kostele, po kterém ale nic nezbylo. V r. 1456 byly převezeny do města Gubbio, kterému Římané říkali Iguvium.

image064.png
Detail 10. – 12. řádku Iguvijské desky 5a. „Vělscá“ je na 11. řádku.
Překlad je na konci článku v dodatku.

Existují také mince s podobným nápisem – „Velznani“. Současná slovinština zná slovo „velznalc“, které znamená „vševědoucí“. Bylo shromáždění ve Fanum Voltumnae označováno také jako „vševědoucí“? Máme tak dvě pojmenování – Velzna a Fanum Voltumnae - pro jedno místo? Někteří historici tvrdí, že Fanum Voltumnae bylo součástí Velzna.
image066.gif
Mince s nápisem „Velznani“.
Kredit Adolfo Zavaroni.

Fanum Voltumnae
Vůdcové Etrusků se každoročně shromažďovali v Sanktuarium Fanum Voltumnae, kde vždy z jara projednávali společné zájmy a problémy. Asi tak 300 metrů od Orvieta se počínaje rokem 2000 odkrývá archeologické naleziště (Campo della Fiera). V roce 2006 prohlásila vedoucí výzkumu Simonetta Stoppani (Univerzita Macerata), že nalezli Fanum Voltumnae. Ale pouze nějaký nápis by to mohl jednoznačně potvrdit. Podle zprávy se do konce roku 2006 žádné nápisy nenalezly. Archeoložka Stoppaniová si je ale jista, že naleziště ještě nevydalo vše. Po Fanum Voltumnae se pátralo od 15. století. Historik Titus Livius se o něm prý zmíňuje celkem pětkrát, přesný popis místa ale nezanechal. Archeologové a historici tvrdí, že to bylo místo srovnatelné s dnešním Vatikánem. Ale ne všemu musíme věřit. Zejméne pokud jde o neslovanské archeology a historiky, poněvadž mnohdy neznajíce ani jeden slovanský jazyk, nejsou schopni luštit venétské nápisy.

Podzim 398 př.n.l.
Ve Fanum Voltumnae se výjimečně sešli představitelé etruského spolku dvanácti měst. Měli k tomu vážný důvod. Římané obléhali město Veio, jedno z dvanácti měst spolku, a to vyčerpáno neustálým bojem prosilo spolek o pomoc. Ten ji ale odmítl. Nesouvisí nápisy nad vchody kobek v Crocifisso del Tufo také s nějakou podobnou událostí? O dva roky pozdějí Římané Veio udolali tak, že obyvatelům přerušili přísun vody.

Věnec pohřebišť
Informační zdroje o Crociffisso del Tufo a Cannicella uvádějí, že kolem Orvieta se nacházel „věnec pohřebišť“. O co se takové trzení opírá nebylo ale uvedeno.

Závěry
Nápisy v „Crocifisso del Tufo“ nám jednoznačně dokládají přítomnost jak balkánských, tak italických Slovanů v provincii Terni. V Orvietu přinejmenším do poloviny třetího století př.n.l do vyhnání jeho obyvatel Římany do Bolsena.
Nápisy nejsou jména zemřelých nebo majitelů hrobek, jak uvádí Ministerstvo pro
kulturní dědictví a Archeologický vrchní dozor - Toskánsko, nýbrž různé krátké věty.
Nemám kompletní seznam všech nápisů, ale dosud přeložené vedou k přesvědčení, že jsou výrazem sociálního napětí buďto v obci samotné nebo v jejím okolí. Nápisy se našly jak v Crocifisso del Tufo, tak v Cannicella. O nápisech v Campo della Fiera není autorovi dosud nic známo.

Dodatek
Transkripce a překlad iguvijského textu Horákem:

10. řádek:
Ě MÁNJÚ OĚŘJĚ A RVĚRJÚŘ PISÍ PUMPĚ
jejich zvrhlost ověřujíc a svěřujíc nápisy obřadu

11. řádek:
VUŠ JĚ ŘĚK ĚSU NĚSKU ČĚ PURUŠ VĚLSCÁ
Už jsem řek (ĚSU Horákem nepřeloženo) dneska ty pověry Volsků

12. řádek:
AŘ PÚJ RÁJI VRAJRÚ A JÍ IĚŘIJU PRĚ HÚBJA
Až půjdu v ráji s frajerků a jí se svěřuju pro lásku (lúbjá)

Dvojtečka na konci slova prodlužuje délku předchozí samohlásky, tedy jako dnešní čárky.

Zdroje
http://www.marybeale.com/journal/2005.html
http://spazioinwind.libero.it/popoli_antichi/Etruschi/Volsinii-archeo.html
http://www.dartmouth.edu/~classics/rome2005/updates/week3_4/oct3.html
http://blogs.nyu.edu/blogs/jlc559/jamie/
http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Gazetteer/Places/Europe/Italy/Umbria/Terni/Orvieto/environs/Crocifisso_di_Tufo/home.html
http://www.canino.info/inserti/monografie/etruschi/etruschi_tuscia/orvieto/index.htm
http://www.comune.firenze.it./soggetti/sat/tabula/scrittura.htm
http://www.dartmouth.edu/~classics/rome2005/updates/week3_4/oct3.html
http://museums.angelabuer.com
http://www.etruscaphilologia.eu/nummi.htm
http://www.answers.com/topic/volsinii-1
Matej Bor: Die Sprache der Veneter, in J. Šavli, M.Bor: Unsere Vorfahren – Die Veneter, Wien, 1988.
G. Dennis , The Cities and Cemeteries of Etruria, vol. II , 40,1878.
Jan Kollár: Staroitalia slavjanská, Vídeň, 1853.
Robert Hess: Das etruskische Italien, Köln, 1973.
A. Horák: O Slovanech úplně jinak, Vizovice, 1991
A. Horák viz http://www.fdb.cz/lidi/32408-antonin-horak.html
L.Mojdl: Encyklopedie písem světa, Libri, Praha, 2005.
Fanum Voltumnae:
http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/7028330.stm
http://www.comune.orvieto.tr.it/pdf/campo_fiera.pdf

Zkratky:
AH_str100 znamená citát z Antonina Horáka, strana 100.
srbchor. = srbochorvatština

Poděkování
Autor děkuje za cenné připomínky Robertu Petričovi a Petru Jandáčkovi.


Oprava duben 2011

Věta "Pozoruhodné je také, že nápisy se zatím našly pouze v Crocifisso del Tufo a nikoliv v Cannicella nebo Campo della Fiera." byla nahrazena.